Co je interkulturní vzdělávání (IKV)
Model interkulturního (resp. multikulturního) vzdělávání se v západní Evropě a v severní Americe začíná rozvíjet od konce 60. let v souvislosti s konceptem multikulturalismu, který reflektuje novou společenskou situaci vzniklou v důsledku rozpadu koloniálních impérií, v důsledku stále výraznější emancipace různých sociokulturních skupin odlišných od jednotlivých národních (resp. státních) masových kultur a v důsledku problémů s integrací přistěhovalců ze zemí třetího světa. Ideálem multikulturních teorií je společnost založená na nekonfliktní a rovnoprávné koexistenci různých kulturních, etnických, náboženských nebo jiných skupin, tedy takové společenské uspořádání, v němž jsou minimalizovány projevy jakékoli diskriminace, rasismu a xenofobie. Koncept multikulturní společnosti je alternativou ke společnosti založené na monokulturním modelu národních států, politickým projektem, který upřednostňuje pestrost hodnot, norem a idejí před ideologickou či kulturní homogenitou.
Interkulturní vzdělávání je v této souvislosti tradičně vnímáno jako jeden z nástrojů k vytváření multikulturní společnosti, čili jako cesta k rozvoji pluralitní občanské společnosti založené na principu soběrovnosti a rovnoprávnosti jedinců i skupin. Vychází z přesvědčení, že mnohé z negativních stereotypů, na kterých je založeno předsudečné jednání vůči minoritním skupinám, jsou dětem a mladým lidem vtištěny v rámci vzdělávacího procesu, který je v národních státech orientován takřka výhradně na předávání majoritní (národní) kultury a jejích hodnot. Obecným cílem interkulturního vzdělávání je proto zprostředkovat žákům nejen poznání vlastního kulturního zakotvení, ale i porozumění odlišným kulturám, rozvíjet v nich smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci, vést je k chápání a respektování neustále se zvyšující sociokulturní rozmanitosti a otevírat před nimi cestu k porozumění různým způsobům života, myšlení a vnímání světa.
Výchozím bodem pro Interkulturní vzdělávání je v trendech posledních let především osobní zkušenost konkrétního jedince, které formují jeho kulturní zázemí a které se při vzájemné komunikaci s ostatními projevují jako kulturní rozdíly. Je postupně upouštěno od zdůraznění charakteristik jasně ohraničených a daných sociokulturních skupin. Individuální přístupe je tematizován v tzv. transkulturním přístupu k interkulturnímu vzdělávání.
Interkulturní vzdělávání je příprava na život v multikulturní realitě, příprava na sociální, politické i ekonomické aspekty interakce mezi lidmi s odlišným sociokulturním zázemím. Snahou IKV je vytvářet způsobilost jednotlivých osobností chápat, respektovat jiné kulturní zázemí než své vlastní, komunikovat a kooperovat s dalšími osobnostmi z jiným sociokulturním zázemím. V obecné rovině chce zlepšovat vztahy v rámci společnosti a mezi sociokulturními skupinami, „majoritami“ , minoritami“ apod. Je pak možné obecně definovat cíle interkulturního vzdělávání takto:
- naučit se reflektovat vlastní kulturní identitu a její proměny,
- naučit se vnímat kulturní rozdíly v konkrétních situacích,
- prostřednictvím vzdělávání dokázat řešit tyto situace.
Podstatný význam má koncept interkulturního vzdělávání pro změnu nejen českého vzdělávacího systému v systém inkluzivní, respektující rovné příležitostí všech dětí bez rozdílu, dle míry jejich schopností.
Inkluzivní vzdělávací systém je typický důrazem na dostupnost co nejvyšší formy vzdělání pro každého žáka. První volbou pro všechny děti bez rozdílu je začlenění do hlavního vzdělávacího proudu. Základem myšlenky inkluzivního vzdělávání je snaha poskytnout všem dětem adekvátní a co nejlepší úroveň vzdělání nezávisle na podobě jejich speciálních potřeb, původu apod. V rámci inkluzivního přístupu by měl být co největší počet dětí ponechán v hlavním vzdělávacím proudu a zabránit tak segregaci dětí s různými vzdělávacími potřebami.Vzdělávací potřeby dětí jsou pojímány jako součást přirozené společenské diverzity a jejich naplňování probíhá v hlavním vzdělávacím proudu pomocí tvorby individuálních vzdělávacích programů a dalších vhodných pedagogických i psychologických intervencí.
Dále doporučujeme / Ke stažení: Inkluzivní vzdělávání (Nikolai, T., 2008)