Novinky

Budoucnost základního školství na Praze 7? Pečovat o učitele, zapojovat radnici a více komunikovat s rodiči

Jak poznáme dobrou školu? Doslova všemi smysly. Už při první návštěvě školy mne mohou zdánlivé drobnosti jako výška kliky na vstupních dveřích nebo vůně uvnitř budovy naladit spíše pozitivně, nebo se naopak začnu mít na pozoru. Uspořádání školních lavic, výzdoba školy nebo použité barvy mi napoví, nakolik kreativní a inspirativní prostředí tu moje děti čeká. A pak mohu třeba přiložit ucho na dveře učebny a poslechnout si, jak probíhá výuka, jak učitelé mluví s dětmi. Podporují je? Chválí? Ponižují? Je ve třídě ruch, živo anebo hrobové ticho? Mohu se také jen tak projít po chodbách a poslechnou si, jak se komunikuje tam. K mému poznání školy může velmi přispět setkání s ředitelem, který bývá ztělesněním přístupu a filozofie instituce. Pocity a dojmy, s jakými školní budovu opustím, mi mohou napovědět víc než třeba srovnávací žebříčky škol nebo jiná dostupná hodnocení.

Podle Ivany Málkové, zakladatelky rodinné školy Škola hrou, často na tyto úplně základní a přirozené věci zapomínáme. I zdánlivé maličkosti mohou způsobit velkou změnu. Středeční debata o budoucnosti základního školství na Praze 7 se tak na její popud konala v kruhu, nikoliv v běžném frontálním uspořádání, které mezi řečníky a publikem vytváří bariéru a znesnadňuje diskuzi. Mezi dalšími pozvanými hosty byla speciální pedagožka Jaroslava Budíková, učitelka matematiky Petra Machalová, Petr Chaluš z Fóra rodičů a sociální pracovník Petr Syrový. Debaty (nebo v některých případech její části) se účastnili také starosta městské části Praha 7 Jan Čižinský, jeho poradkyně a radní pro školství Silvie Kratochvílová, ředitel Tomáš Komrska ze ZŠ Korunovační a ředitel hostitelské školy ZŠ Letohradská v pražských Holešovicích František Rada. Oba ředitelé dorazili se svými zástupkyněmi.

Hosté a jejich osobní příběhy

Jako první se s publikem o svůj příběh a zkušenosti podělila v úvodu zmiňovaná Ivana Málková. Původně zakladatelka rodinné školy (1. stupeň) Škola hrou v Praze 6 se nyní věnuje vědomé pedagogice. Škola, kterou založila, funguje bez trestů a odměn, bez známkování a domácích úkolů. Děti se učí prací na projektech a fungují v menších skupinách. Prostředí školy je příjemné pro děti i rodiče. I přesto, že mezi žáky mají i přes 50 % dětí s různými typy poruch učení, jejich výsledky byly a jsou vynikající. Paní Málková po několika letech z úspěšného projektu odešla a svoji snahu o zlepšení českého školství směřuje nyní do státních škol. Věnuje se také konzultacím s rodiči, kteří chtějí zakládat soukromé školy. Ze zkušenosti vidí, že učitelé jsou obecně velice dobře profesně vzdělaní a připravení, ale často potřebují spíše osobní podporu a lidský přístup. Sama si totiž zažila fázi, kdy byla nesmírně unavená ze snahy o to být dokonalá a vědět si se vším rady. I učitel je jen člověk, který dělá chyby, ale může se z nich poučit. V kurzech vědomé pedagogiky se proto věnuje osobnostnímu rozvoji pedagogů a spolupracuje se školami, které chtějí o své učitele pečovat i v této oblasti.  

Na paní Málkovou navázala speciální pedagožka Jaroslava Budíková doporučením, že školy by potřebovaly systémovou podporu v této oblasti. Tedy dlouhodobé poradenství či supervizi pedagogů. Jednodušeji řečeno jde o profesní couching, který bere v potaz individualitu každého pedagoga a pomáhá mu udržet či zvyšovat motivaci a energii pro práci, řešit konflikty a posouvat se dál v osobnostní rovině. Laskavost a lidskost, to je to, co by si učitelé měli uchovat především.

Pokud totiž pedagog tyto vlastnosti má, pak si dokáže i přirozeně lépe poradit s profesními výzvami, které představují například děti s různými poruchami učení či handicapem. O své zkušenosti s inkluzivním vzděláváním se podělila Petra Machalová, učitelka matematiky na ZŠ Táborská (Praha 4).  Na 1. a 2. stupni měli tři sourozence s lehkou mozkovou disfunkcí a vadou sluchu. Přes poměrně velké těžkosti spojené především s nedostatkem podpůrných opatření (nedostatek asistentů pedagoga apod.) však děti docházku dokončily. Na rozdíl od dětí, které chodí do praktické školy poblíž Táborské, jsou součástí kolektivu svých vrstevníků a jejich handicap není tolik patrný. Paní Machalová vnímala výuku těchto dětí jako velkou výzvu a možnost rozvinout své pedagogické schopnosti. Na celkové výsledky třídy nemělo začlenění dětí s handicapem žádný měřitelný dopad. Společné vzdělávání může podle jejích zkušeností velice dobře fungovat tam, kde je dobrá vůle a také dostatek podpory – finanční, ale i osobní. Podpůrná opatření (pomůcky, asistenti pedagoga, metodické materiály) a péče o učitele jako o člověka, to jsou základní oblasti, které je potřeba posilovat.

Paní Budíková dodala, že když dokáže s pestrou třídou pracovat pedagog, tak to děti vezmou jako samozřejmost a jako vzor, děti umí přirozeně komunikovat se všemi. Dětská skupina je přijímající, pokud se s ní takto pracuje.

Rodičům je však potřeba tyto věci vysvětlovat, nemívají s různorodou třídou zkušenost ze svého dětství. Společné vzdělávání proto často naráží na jejich odpor. Nedostatek informací o tom, jak probíhá výuka a jak to ve škole chodí, je živnou půdou pro předsudky a často neopodstatněné obavy. Komunikací rodičů a školy se zabývá Petr Chaluš z Fóra rodičů, který vysvětlil možnosti, jak se rodiče mohou zapojit do chodu školy a ovlivnit její podobu. Jedním z málo využívaných způsobů, který má ale i oporu v zákoně, je školská rada. Rodiče v ní mají jednu třetinu hlasů a demokratickým způsobem mohou navrhovat kandidáty a poté je volit. U zdejších alternativních škol a v zahraničí bývá běžnou součástí školy i přesný plán zapojení rodičů – kdy a do čeho se může rodič zapojit, kdy může přijít. U běžných českých škol je potřeba, aby školy, zřizovatelé nebo třeba neziskové organizace udělaly první krok směrem k rodičům a nabídly jim možnosti, jak se mohou zapojit, naznačil možnost řešení této situace pan Chaluš. Mohou se také rodičů ptát, jak se chtějí zapojovat, co očekávají od školské rady a podobně. Školy mohou i aktivněji spolupracovat s městskými částmi. Radnice by měly se školami komunikovat a podporovat je, zástupci radnice pak chodit na školskou radu. Bohužel ředitel Rada upozornil, že o účast v radě není mezi rodiči, ale ani zastupiteli zájem a fungují proto spíše formálně.

Debatu zakončil svým vstupem Petr Syrový, sociální pracovník z oddělení prevence a sociálních služeb na Praze 13. Zabývá se především integrací cizinců. V rámci městské části organizují vzdělávací programy pro děti cizinců, které umožňují lepší adaptaci na školní prostředí a aklimatizaci v novém městě. Jde o podpůrné aktivity jako doučování češtiny v MŠ a ZŠ nebo zapojení pedagogů – dvakrát ročně pořádají pracovní skupinu. V létě organizují 14-ti denní výukový kurz pro děti cizince. Nepodceňují ani informovanost veřejnosti, své aktivity vysvětlují pomocí letáků, webu nebo kulturních akcí. Slogan „Nejsme si cizí“ se tak na Praze 13 pomalu mění ze sloganu v realitu.

Diskuze

Po prezentaci jednotlivých účastníků panelu následovala diskuze, kde se probíraly především konkrétní kroky, které by mohly usnadnit komunikaci škol a jejich okolí. Důležité by bylo zmapovat přání rodičů, co od školy očekávají, jaká by škola měla být, co rodičům chybí. Podnětné by mohlo být zeptat se dětí, které školu opouští v 9. třídě, na jejich dojmy, nápady, názory. Diskutovalo se také téma mateřských škol, kde školské rady nefungují a kde rodiče naráží na podobné problémy se zapojením do chodu instituce jako ve školách. Diskutující se shodli, že počet aktivních rodičů roste, ale spíše se snaží zakládat vlastní školy než se zapojovat do chodu škol státních. Proto je tolik důležité, aby instituce – hlavně radnice a školy, nabízely rodičům možnosti zapojení, aktivně je vtahovaly do dění a ptaly se jich na jejich názor.

Workshopy

Po skončení diskuze následovaly dva workshopy: Světová škola vedená Pavlem Košákem a Jak na neklidné dítě s Jaroslavou Budíkovou. 

Debata se konala v rámci projektu Dialogem k respektu financovaném z prostředků Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. 

Další novinky
 
Novější
Starší
 

Chci dostávat novinky

Videa Fotogalerie

Co znamená pojem:

Národ?

Vzdělávací program společnosti
Člověk v tísni o.p.s.

Kontakty

Vzdělávací program Varianty
Člověk v tísni, o.p.s.
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha 2

IČ: 25 75 52 77
DIČ: CZ 25 75 52 77
varianty@clovekvtisni.cz
Tel: +420 226 200 467

Mediální koordinátorka
Lucie Kundra
lucie.kundra@clovekvtisni.cz
Tel: +420 775 871 539

Další kontakty

Logo ke stažení

Související projekty

Naše další weby

  • Jak víme, že to funguje?

    Je vaším cílem ve výuce předat množství informací, které si žáci zapamatují? Nebo vás spíše zajímá způsob, jak s nabytými informacemi pracují? Přemýšlíte o tom, jak můžete zjistit vliv výuky na postoje a jednání svých žáků? Zkuste některou ze třiceti nových aktivit, které učitelům nabízí inspiraci, jak zjišťovat postoje žáků k otázkám a tématům současného světa a zároveň ověřovat, zda díky výuce došlo k jejich pozitivní změně.

     

  • Světová škola

    Zajímá se vaše škola o globální problematiku? Začleňujete do výuky žákovské či školní projekty a jiné aktivní vyučovací metody? Věříte, že svým jednáním můžeme ovlivnit dění na druhém konci světa? Pak neváhejte a zkuste získat certifikát Světová škola.

  • Program Migrace

    Hlavním cílem programu je poskytovat veřejnosti objektivní informace o migraci v Česku prostřednictvím médií a dalších zdrojů informací, ale také bořit zaběhlé stereotypy o cizincích, a přispívat tak k lepšímu soužití imigrantů a většinové společnosti.

  • Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR

    Úspěch inkluzivního vzdělávání závisí na tom, jak uzpůsobíme naše školy, třídy, kurikulum i mimoškolní aktivity tak, aby se mohly učit a účastnit všechny děti bez rozdílu.

  • Průřezová témata a čtenářství

    Přemýšlíte, jak vyučovat předměty, průřezová témata a ještě přitom rozvíjet čtenářství? Podívejte se na vyzkoušené učební jednotky. Webové stránky slouží jako inspirace široké učitelské veřejnosti.

  • Respekt nebolí

    Lze o lidských právech vyučovat poutavě, tvořivě a interaktivně? A dokonce za využití sociálních sítí a dalších hitů mezi dnešními studenty? Ano! A ani to moc nebolí.

Donoři



Partneři